Kam vyrazit za dobrodružstvím

Máte rádi vzrušení, výzvy a zážitky, které vám zrychlí tep? Pak jste na správné stránce. Zde se dozvíte, jak si můžete užít trochu adrenalinu v přírodě i ve městě.

Rád zkouším nové věci. Na této stránce najdete jeho články a videa o různých adrenalinových sportech a aktivitách, které jsem vyzkoušel.

Pokud jste zvědaví na to, jak si užít trochu adrenalinu v přírodě i ve městě, prohlédněte si tuto stránku a nechte se inspirovat. Možná objevíte něco nového, co byste chtěli vyzkoušet. Nebo možná najdete někoho, kdo by šel s vámi. Ať už to bude cokoli, budete si to užívat.

Lavinovým polem na Ťatliakovu chatu

Představte si Slovenské Roháče jako rockovou hvězdu mezi horami, která má koncerty jak v létě, tak v zimě, a jejíž skalnaté vrcholy jsou jako punkový irokéz, co vám ukáže, kde vlastně ten pravý divoký život tepe. Je to pohoří, které by si za profilovku na Tinder dal fotku svých rohatých vrcholků a bio by mělo "Místo, kde se divočina míchá s adrenalinem".

Roháče jsou jako ten tajný recept na dobrodružství, který vám ukáže, že skutečná krása přírody není jen v Instagramových filtrech. Je to místo, kde se můžete potkat s faunou a flórou, která je tak pestrá, že by vedle ní festival Burning Man vypadal jako obyčejná nedělní školní akce. A když se vydáte na prozkoumání ples, vodopádů, sedel nebo vrcholů, je to jako když vám Google Maps řekne: "Promiň, tady ti nepomůžu, budeš si to muset užít na vlastní kůži".

A pak přijde zima a Roháče se promění v ledové království, kde si Elsa z "Ledového království" řekne: "Tady bych si mohla postavit druhý zámek". Lyžaři, běžkaři a horolezci zde najdou svůj ráj, kde jsou sjezdovky tak dlouhé a upravené, že byste na nich mohli uspořádat maraton a běžkařské trasy, které jsou tak zajímavé, že by vás při jejich objevování mohl přepadnout pocit, jako byste byli Indiana Jones na expedici za ztraceným pokladem.

A když už máte dost dobrodružství na jediný den, můžete se zahrabat do koliby, dát si porci halušek nebo strapaček, které jsou tak dobré, že byste je chtěli vzít domů jako suvenýr. A pro ty, co si chtějí odpočinout kosti, jsou tu termální lázně, kde se můžete namočit jako špageta v hrnci s vodou.

Co si přát více? Možná jen, aby Slovenské Roháče byly vaším sousedem, protože jediné, co je lepší než číst o nich, je zažít je na vlastní kůži.

IMG_20180205_105601-PANO

Běžkařská klasika v Orličkách

Orlické hory jsou jako ten tajný recept na zimní radovánky, který by si dokonce i Yeti nechal patentovat. Představte si je jako Disneyland pro běžkaře, kde místo postav z pohádek máte sovětské běžky Visu Extra, které byly vyrobeny ve větší tajnosti než plány na první let do vesmíru. A když vyrazíte na hřebenovku kolem Deštného, je to jako objevit tajný level ve vaší oblíbené videohře, kde bonusy nejsou mince nebo životy, ale výhledy, které vám vyrazí dech rychleji než nová epizoda vašeho nejoblíbenějšího seriálu.

Masarykova chata, Šerlišský mlýn, Kozí chlívek - to nejsou jen obyčejné zastávky, to jsou ikony v běžkařském světě, jakými jsou pro rockery Rolling Stones. Když se tam zastavíte, je to jako získat autogram od svého hrdiny, jen místo podpisu dostanete porci halušek, které vás nabijí energií na další kilometry jako dobře namazaný běžkařský motor.

A pokud vás lákají vyšlapané stopy v okolí Suchého vrchu a Čenkovic, připravte se na trasy, které jsou rozmanitější než rodinný oběd u babičky. Zelená, modrá, žlutá - každá barva představuje jinou úroveň dobrodružství, od "pohodový výlet" po "pojďme to rozjet na plné koule". Je to jako vybrat si svou vlastní dobrodružnou cestu, jenomže místo meče a kouzel máte běžky a čepici.

Ski areál Říčky vám nabídne stopy, které jsou jako maraton pro vaše běžkařské dovednosti - až 42 km výzev, které jsou jako běžecký test, na jehož konci nečeká medaile, ale pocit, že jste právě zdolali Mount Everest na běžkách. A pokud vás láká Deštné v Orlických horách, chystejte se na trasy, kde každý vrchol je jako selfie bod, který chcete okamžitě sdílet se světem, i když tam nemáte signál.

A pro ty, co hledají méně frekventované trasy, Dlouhoňovice jsou jako ten tajný zážitek, o kterém se sice moc nemluví, ale který vám nabídne klidné trasy kolem řeky Divoká Orlice, kde je jediným divákem vašeho běžeckého umění příroda a občasný zvědavý veverka.

Takže pokud hledáte místo, kde si můžete v zimě užít běžkařské nirvány, Orlické hory jsou vaše zimní Wonder Woman - silné, nádherné a schopné dát vám lekci z pravého dobrodružství. Užijte si bílou stopu a nezapomeňte, že každá vločka sněhu je jako malý fanoušek, který vás povzbuzuje na cestě za zimním dobrodružstvím!

Za skvělé ubytování díky Ubytování u Krejčích

Orlické hory jsou vyhlášeným rájem běžkařůIMG_20180107_123114Orlické hory jsou vyhlášeným rájem běžkařůOrlické hory jsou vyhlášeným rájem běžkařů

Kemping na Slovensku v -26,6 °C

Když jsme se rozhodli pro zimní výpravu na Velký Choč, netušili jsme, že Slovensko právě chystá audition na roli Arktidy v příštím ledukovém blockbusteru. Rekordní mrazy udeřily s takovou silou, že by se vedle nich Mrázík cítil jako lehce prochladlý turista z Floridy. A tak, po našem triumfálním návratu z Velkého Choče, kde jsme se cítili jako dobyvatelé severního pólu, jsme se v Jánošíkově kolibě, při panáku Demänovky, rozhodli, že naše zimní výbava a charaktery podstoupí ultimátní test: nocování na extémním mrazu, který by mohl zamrazit i myšlenky.

To nebyl jen tak nějaký mráz. Byla to ta největší kosa, co Slovensko zažilo za posledních padesát let, jako kdyby Zima z "Hry o trůny" řekla: "Držte mi pivo, ukážu vám, jak se to dělá." Chystali jsme se na noc, kdy by se i polární medvědi raději zabalili do extra vrstvy tuku a zůstali doma.

Řekneme si to narovinu: chce to nejen dobré vybavení, ale i zkušenosti s přežitím ve skutečně zimních podmínkách, které se nedají získat ani sledováním všech dílů "Bear Grylls: Přežít za každou cenu". Šlo o noc, kdy by se každý sáňkový pes závodního týmu cítil jako na dovolené v Karibiku.

Takže jsme se vybavili jako astronauti na misi na Pluto, oblékli jsme všechno, co nás mohlo udržet v teple, a vyrazili jsme vstříc noci, kdy by i samotný Jack Frost řekl: "No děkuji, raději zůstanu u krbu." Byla to noc, která nás měla naučit, že lidé jsou schopni přežít i v podmínkách, kdy by se normálně teploměr rozplakal a utekl.

A co jsme z toho měli? Kromě pocitu, že jsme jednou nohou stáli v ledovém království a druhou v bláznivém dobrodružství, jsme získali příběhy, které budeme vyprávět ještě dlouho po tom, co se rekordní mrazy stanou jen vzdálenou vzpomínkou. Noční mráz na Slovensku? To byl jen další důkaz, že s dobrou partou, správnou výbavou a trochou šílenství se dají zdolat i největší výzvy.

Zimní kemping na Slovensku v -26,6 °CZimní kemping na Slovensku v -26,6 °CZimní kemping na Slovensku v -26,6 °CZimní kemping na Slovensku v -26,6 °C

Zimní výstup na Velký Choč

Vydat se na Velký Choč je jako přihlásit se do reality show "Survivor: Slovenská Edice", ale s tím rozdílem, že jediným, kdo vás hodnotí, jsou vaše vlastní plicní sklípky, bojující o každý dech čerstvého vzduchu. Tento vrchol je tak krásný, že by mohl snadno vyhrát soutěž Miss Slovensko pro hory, kdyby taková existovala, nabízí výhledy tak dechberoucí, že by si vedle nich i Instagram vzal volno a řekl: "Ok, proti tomuhle nemám šanci."

Výprava z Valaské Dubové na Velký Choč je jako vydat se na rande s přírodou, které začíná nevinně v centru obce, ale brzy se změní v dobrodružství plné lesů a louk, které jsou v zimě pokryté sněhem jak cukrová pole. Cesta, která měří celkem 10 km tam i zpět a má převýšení 942 m, je jako maraton, kde každý krok testuje vaši vytrvalost a každý výhled odměňuje vaši duši.

Po dvou hodinách chůze, kdy už možná začnete uvažovat, zda vás Google Maps náhodou nesvedl na scestí, dorazíte na Střední paseku, kde se modrá a zelená značka spojují jako hvězdy na filmovém festivalu. Odtud odbočíte doprava a pokračujete po zelené jako Frodo s družinou směrem k vrcholu, který je ještě asi 40 minut stoupání po terénu strmějším než vaše první lyžařský sjezd. A nezapomeňte, v zimě je to tu kluzké jak politické sliby před volbami, takže opatrnost je vaším nejlepším společníkem.

Až konečně dosáhnete vrcholu, odměnou vám bude výhled, který je jako výhra v loterii bez nutnosti kupovat los – panoramatické pohledy na Západní a Nízké Tatry, Malou a Velkou Fatru, Liptovskou Maru a Likavský hrad. Je to jako otevřít okno do jiného světa, kde každá starost mizí jako sledovanost na YouTube kanálu, který už nikdo nesleduje.

A pak? Pak už jen zbyde sestoupit stejnou cestou zpět do Valaské Dubové, s pocitem, že jste právě přepsali definici "dobrodružství" a přidali do ní pár vlastních fotek, které můžete ukázat jako trofeje z cesty, kde jste si to vy, vaše vůle a Velký Choč dali na frak.


 

Zimní výstup na Velký ChočZimní výstup na Velký ChočZimní výstup na Velký ChočZimní výstup na Velký Choč

Okruh, který nabízí Slezské Beskydy

Připoutejte se, protože tento zimní okruh v Dolní Morávce je jako horská dráha ve zimním zábavním parku, kde jsou vstupenky zdarma, ale odvaha stojí za všechny peníze světa. Startujeme na sjezdovce Morávka Sviňorky jako Usain Bolt na startovní čáře, jen místo sprintu na 100 metrů se řítíme svižně jako sáně Santa Clause na Malý Travný. A pak, jako bychom jeli na horské dráze, která má trochu víc rozumu, cesta pomalu klesá na Visalaje, místo tak idylické, že by si tam i medvědi dali pauzu od zimního spánku.

Ale nezůstaňme jen u medvědů, protože pak je to "jen kousek" na Bílý Kříž, což je taková ta etapa, kdy si říkáte: "Kdo tohle vymyslel?" A pokud si myslíte, že nocování na hřebenu s výhledem na Lysou horu v stanu na pomezí Čech a Slovenska zní romanticky, tak přesně tak to je. Jen si představte, že máte Tinder rande s přírodou a ona se rozhodla opravdu vytáhnout.

Druhý den, když se probudíte a zjistíte, že jste stále naživu a v teple, se vydáváme po druhém hřebenu zpět jako hrdinové epického příběhu, kde je každý krok zpět do civilizace sladší než včerejší večeře. A pak, jako třešnička na dortu plném adrenalinu, nás čeká gurmánský zážitek na Kolářově chatě na Slavíči, kde se jídlo podává s takovou pompou, že by se vedle něj cítilo i Michelinovo hvězdičkové menu jako fast food.

A nakonec, s břichy plnými a dušími naplněnými, je to jen 9 km zpátky do Dolní Morávky, což je v zásadě vítězný pochod zpět do reality, kde se budete cítit jako králové a královny horské dráhy, kteří právě překonali zimu v jejím vlastním království. A to všechno začalo a skončilo v Dolní Morávce, místě, kde se dobrodružství nejen začíná, ale kde se také píší legendy.

Okruh, který nabízí Slezské BeskydyOkruh, který nabízí Slezské BeskydyOkruh, který nabízí Slezské BeskydyOkruh, který nabízí Slezské Beskydy

Králický Sněžník v zimě

Když mluvíme o Králickém Sněžníku, představte si ho jako toho cool kluka na školním dvoře, který má všechno – výšku, svaly a dokonce i vlastní fan klub flóry a fauny. S nadmořskou výškou 1423 metrů je v podstatě Everestem Hanušovické vrchoviny, místem, kde se i oblaka musí zaregistrovat na recepci, než si tu mohou dát pauzu.

Tento horský majestát, hranicí rozdělený mezi Moravu a Čechy, je jako ten nejpřátelštější soused na planetě, kde se můžete potkat s každým – od Jeseníků přes Orlické hory až po Krkonoše a dokonce i polské kopce, které se na vás usmívají přes hranici.

A pak je tu Dolní Morava, ten malý Beverly Hills mezi horami, který se rozhodl, že příroda sama o sobě není dostatečně VIP, a tak přidal do mixu lanovky a stezky v oblacích, aby z horského ráje udělal zábavní park na steroidech. Je to místo, kde se hory potkávají s kýčem a pozlátkem, a kde si příroda obléká smoking, aby zapadla. Dolní Morava je jako ten kamarád, který si myslí, že víc je vždycky víc, a že jediný způsob, jak si užít přírodu, je udělat z ní Disneyland pro dospělé – kompletní s efekty, které by si zasloužily Oscara za vizuální efekty. Zkrátka, Dolní Morava přetvořila horský vzduch a výhledy na komerční zážitek, kde každý krok po stezce v oblacích je jako chůze po červeném koberci, jen místo slavných hereček tu máte Instagramové filtry a selfie tyčky.

Králický Sněžník v ziměKrálický Sněžník v ziměKrálický Sněžník v ziměKrálický Sněžník v zimě

Zimní přechod přes Novohradské hory

jaké j

Novohradské hory, to je ten kus přírody, co si řekl: "Proč být jen obyčejným pohořím, když můžu být divokou párty plnou stromů, skal a vodopádů na pomezí Česka a Rakouska?" Je to jako když se Šumava rozhodla, že chce mít mladšího a divočejšího bráchu, a voilà, narodily se Novohradské hory. Místo, kde se příroda rozhodla ukázat, že umí být stejně rozmanitá jako menu v all-you-can-eat restauraci.

Místo toho, abyste si dali klasickou procházku parkem, Novohradské hory vám nabízejí Prales Hojná Voda, což je v podstatě VIP sekce pro stromy, kde každý má až 400 let a příběh, který by dal Tolkienovi za vydání. A pak je tu Rašeliniště Červené blato, které je tak unikátní, že by si ho i samotná Matka Příroda dala na Instagram s hashtagem #nofilter.

A co teprve Stropnický vodopád? V létě je to chládek ve vedru, ale v zimě se promění v ledovou modelku, která by mohla kráčet po přehlídkovém mole Armaniho. A Čertova stěna? To je rocková hvězda mezi skalami, která je tak cool, že má vlastní pověst o čertovi, co se tu zřejmě snažil o selfie před tím, než to bylo cool.

A teď si představte, že vaše dobrodružství začíná v zaniklé obci Pohoří na Šumavě, která je tak tajemná, že by mohla být kulturní památkou pro duchy. Vaše trasa vede přes Myslivnu až k obědu na Huťskému rybníku, kde si dáte rybu tak čerstvou, že by mohla skočit z talíře rovnou do vašeho rybářského povolení.

A pak, po pár pivech v Žofínské hájence, kde se řeší světové problémy a plánují velké výpravy, máte v plánu přespání na rybníku Zlatá Ktiš. Protože kdo potřebuje pětihvězdičkový hotel, když můžete mít pět miliard hvězd nad hlavou?

Ráno, po tom, co vás probudí ptačí koncert, pokračujete přes Vysokou do cíle vaší výpravy, kde na vás čekají auta a možná i pár ztracených duší, které se stále snaží najít cestu zpět z toho večera v Žofínské hájence. Novohradské hory, dámy a pánové, jsou nejen pohořím, jsou to vaše dobrodružství čekající na to, aby bylo napsáno.

Zimní přechod přes Novohradské horyZimní přechod přes Novohradské horyZimní přechod přes Novohradské horyZimní přechod přes Novohradské hory

Na kajaku po Soči

Jízda na kajaku po Soči? To je jako sednout si na divokého mustanga s turbodmychadlem místo srdce, připravit se na rodeo života a říct si: "No tak tohle bude jízda!" Soča není jen řeka; je to modrá dráha plná adrenalinu, která teče Slovinskem a Itálií jako nějaký olympijský běžec, co si zapomněl vzít svůj medailon klidu. Tyrkysová barva tak jasná, že by mohla konkurovat paletě Pantone, a čistota vody, u které by se i značka Perrier cítila jako amatér.

Na kajaku po Soči se můžete prohánět úzkými soutěskami jako Indiana Jones na útěku, skákat z vodopádů jako superhrdina bez pláště, zatímco obdivujete horské scenérie, které vypadají, jako by byly namalované Bobem Rossem na dobrý den. A síla proudů? Ta vás chytí a nepustí jako nějaký velmi náruživý fanoušek na rockovém koncertě.

Jízda na kajaku na Soči je výzvou, která vás přiměje přehodnotit všechno, co jste kdy věděli o adrenalinu, vodě a možná i o samotném životě. Je to způsob, jak se potkat tváří v tvář s jednou z nejkrásnějších řek Evropy a vyprávět příběhy, které budou zářit v temnotě jako světlušky na letním večeru. Nezapomenutelné okamžiky? To je jen špička ledovce v koktejlu plném dobrodružství, který Soča mixuje pro každého, kdo je dostatečně odvážný, aby si sedl do kajaku a řekl: "Tak pojďme na to!"

 

Kajak na řece SočaKajak na řece SočaKajak na řece Soča

Soča, tentokrát na raftu

Rafting na Soči, to je jako jet na rande s divokou přírodou, která se rozhodla, že tentokrát si vezme na sebe smaragdové šaty a ukáže vám, co to znamená pravé dobrodružství. Soča není jen řeka, je to divoký koník, který se nechce nechat zkrotit, ale pokud jste dostatečně odvážní, dovolí vám na chvíli usednout na svůj hřbet a ukáže vám svět plný adrenalinu, který jste si ani neuměli představit.

Trasa, která začíná u mostu v Logu Čezsoškem, je jako maraton plný překážek, kde každá soutěska a peřej má svůj vlastní charakter. Od Velikých korit přes Čezsoški most až po Otonu a Parabolu, je to jako seznamovací večer s nejdivočejšími částmi Soči. A mezi tím všechním jsou klidnější úseky, kde si můžete dát pauzu od divočiny a ponořit se do klidnějších vod, jako když si dáte malou pauzu od řečí na rodinném srazu, abyste si mohli v klidu dát kousek dortu.

A pro ty, kteří chtějí ještě více adrenalinu, je tu prodloužený úsek začínající v Golobaru. To je jako přepnout z již tak šíleného filmu na režim extrémního dobrodružství, kde je řeka rychlejší, strmější a divočejší, jako by Soča najednou vzala dvojitou dávku espressa.

Bezpečnost? Na Soči je to jako mít osobního strážce ve formě profesionálního průvodce, který se postará o to, abyste si adrenalinový zážitek užili na plno, ale zároveň vás udrží v suchu a bezpečí – no, alespoň pokud neplánujete volontérně skočit do vody.

Takže zapomeňte na plavky a ručník, tohle je dobrodružství, které vás naučí, co to znamená opravdu žít. Rafting na Soči je jako horská dráha bez bezpečnostních pásů, jen s větší dávkou vody a adrenalinu.

Když mluvím o tom, že jsem se na Soči podruhé v životě topil, neberte to, že jsem se jen trochu zmáčkl. Ne, šlo o topení ve stylu "Jsem Jack Dawson na Titanicu, ale tentokrát mám šanci přežít". Já jsem byl ten, kdo se snažil udržet nad vodou, když náš raft udělal salto mortale v důsledku toho, že řeka tekla o půl metru výš než obvykle.

Rafting na této smaragdové krásce se v tu chvíli proměnil z "Ach, jaké krásné peřeje" na "Mámo, dneska večer možná přijdu pozdě... nebo vůbec." Bylo to, jako když se pokoušíte zatáhnout za uzdu draka, který si právě vzpomněl, že má schůzku na druhé straně horizontu.

 

Raft řeka SočaRaft řeka SočaRaft řeka Soča

Skála v Komorní Lhotce Beskydy

Tento lom, který si prošel proměnou z industriálního workoholika na rockovou hvězdu lezeckého světa, je jako ten nejoblíbenější fitko v okolí, ale místo běžeckých pásů a činek zde najdete skály vysoké cca 20 metrů, které testují sílu, odvahu a šikovnost každého, kdo se odhodlá je zdolat. A lezecké cesty? To jsou jako menu v restauraci s michelinskou hvězdou, nabízejí širokou škálu chutí od lehkých předkrmů pro začátečníky až po hlavní chody pro ty, kdo mají chuť na pořádnou výzvu.

Dostat se k těmto cvičným skalám je jako vydat se na poutní cestu za svatým grálem lezení. Stačí jen sledovat žlutou turistickou značku z obce Komorní Lhotka a ocitnete se na místě, kde se příroda a adrenalin spojují v dokonalý harmonický vztah.

Název Obtížnost Délka Popis
Křídlo 5+ 15 m Leze se po pravém okraji stěny, přes malou stříšku a pak po hraně.
Přímá 6- 15 m Leze se přes střed stěny, přes malou stříšku a pak po hraně.
Levá 6+ 15 m Leze se po levém okraji stěny, přes malou stříšku a pak po hraně.
Kout 4+ 15 m Leze se po levém koutě stěny, přes malou stříšku a pak po hraně.
Střed 5- 15 m Leze se přes střed stěny, přes malou stříšku a pak po hraně.
Pravá 5+ 15 m Leze se po pravém okraji stěny, přes malou stříšku a pak po hraně.
Hrana 6- 15 m Leze se po pravé hraně stěny, přes malou stříšku a pak po hraně.
Střecha 7- 15 m Leze se přes velkou střechu nad pravou částí stěny, pak po hraně.
Pilíř 6+ 20 m Leze se po pilíři vpravo od velké střechy, pak po hraně.
Komin 4+ 20 m Leze se po kominu vpravo od pilíře, pak po hraně.

Lezecká skála Komorní LhotkaLezecká skála Komorní LhotkaLezecká skála Komorní Lhotka

 

Závody na raftech České Vrbné

Představte si závody raftů v Českém Vrbném jako Olympiádu pro vodní gladiátory, kde místo mečů a štítů máte pádla a nafukovací raft. Tato akce je tak napínavá, že by vedle ní finále mistrovství světa ve fotbale vypadalo jako nedělní piknik s babičkou. A my? My jsme se vrhli do tohoto vodního kolotoče s odhodláním Vikingů mířících na dobývací výpravu, jen náš longship byl nafukovací a místo na oceán jsme mířili do divokých vod Českého Vrbného.

První topení přišlo, když jsme se střetli s protiproudnou brankou, která se ukázala být zrádnější než Sfinga s otázkami o smyslu života. Raft se otočil s elegancí piruety na ledě, ale místo aplausu jsme byli oceněni ledovou sprchou a adrenalinovým šokem. V tu chvíli jsem se cítil jako potápějící se Titanik, jen místo orchestru hrajícího do poslední chvíle jsem měl v uších jen svůj vlastní pulz a výkřiky spoluhráčů.

 

Canyoning - šance narazit si kokos snadno a rychle

Canyoning v Bovci je jako přihláška do klubu "Narazím si kokos a bude mi to jedno", kde jediným členským poplatkem je vaše ochota pustit se dolů po přírodních tobogánech a vodopádech jako vodní superhrdina bez pláště. Představte si to jako olympijský sport pro Tarzany 21. století, kde místo lián máte skalní stěny a namísto džungle se proplétáte tůněmi, které jsou chladnější než váš ex na sociálních sítích.

Tady, v zemi zvané Slovinsko, se můžete potkat se svým vnitřním dobrodruhem, který si myslel, že jeho největší výzvou bude vybrat si v supermarketu správný druh mléka. Canyoning v Bovci je jako závod s vlastním strachem na trati plné vodních překážek, kde každý skok do tůně je jako skok do neznáma, ale s garantovanou dávkou adrenalinu, která by vás mohla poslat rovnou na Měsíc.

 

CanyoningCanyoningCanyoningCanyoning

Jak si v létě zalyžovat?

Jak si v létě zalyžovat? To je otázka, která by dala i Einsteinovi zabrat. Ale nedaleko Pardubic, v kraji, kde se zdá, že voda teče trochu jinak, jsem našel odpověď, která je bláznivější než plot z klobouků v Alenčině říši divů.

Představte si to jako letní olympiádu pro vodní ninjy, kde disciplína "vodní lyžování" je tak otevřená experimentům, že by i MacGyver zaplesal. Lyže? Jo, ty jsou v tomto případě klasika, jako pizza Margherita ve světě jídel – solidní, spolehlivá volba, co nikdy nezklame. Ale pak přišel ten oplatek s držátky. Představte si to jako pokus o jídlo polévky vidličkou. Naprostá hrůza, která vás donutí přehodnotit všechny životní rozhodnutí, co vás sem dovedly.

Jízda na tom oplatku je jako surfování na dveřích od ledničky během tsunami – teoreticky možné, ale prakticky připravený recept na katastrofu. Zatímco lyže vám dají pocit, že tančíte po hladině jako Fred Astaire, oplatek s držátky je spíš jako pokus o balet na ledě s dvěma levými nohami.

Takže, když příště zaslechnete otázku, jak si v létě zalyžovat, můžete s hrdostí říct, že poblíž Pardubic to jde – ale raději s něčím, co má alespoň trochu šanci udržet vás nad vodou a nedonutí vás přemýšlet o tom, zda máte všechny životní pojištění v pořádku. A ten oplatek? Ten nechte raději na pikniky.

 

20404148

Chcete si vlézt pod vodopád?

Chcete se octnout pod vodopádem, kde je vstupné zdarma a jediná bába v budce je možná ta, co vám ve snu řekla: "Jdi a objevuj!"? Zapomeňte na mytické postavy a připoutejte se, protože vodopád Boka ve Slovinsku je jako zážitek na steroidech, který vás provede skrze Julské Alpy s adrenalinem jako spolujezdcem.

Vodopád Boka, to je ten Arnold Schwarzenegger mezi vodopády – nejmohutnější, nejširší, a kdyby měl hlas, určitě by měl ten nejhlasitější. S výškou 106 metrů a šířkou až 20 metrů, je to jako stát před vodním obránce branky, který vás rozhodně nepustí skórovat. Nachází se v Julských Alpách, mezi městy Bovec a Kobarid, a je to místo, kde se příroda rozhodla ukázat, jak se dělá opravdový blockbuster.

Cesta k němu? To je jako bonusová hra plná nástrah. Bez značených stezek, jen vy, divoká příroda a adrenalinová výzva, která se střídá s obrovskými balvany a prudkou horskou bystřinou, co má víc energie než celý festival espresso martinis. A ano, pokud by vás ta bystřina dostala, mohli by vás vylovit až v Kobaridu, ale hej, na druhou stranu, muzeum I. světové války tam stojí za to!

A když už se konečně dostanete pod ten burácející vodopád, je to jako stát v epicentru přírodní síly, kde si uvědomíte, že tenhle svět má k dárkům sklon. Je to pocit, který vás naplní více než jakýkoliv Red Bull. A věřte nebo ne, všechno to se odehrává v srdci Evropy, kde netknutá příroda dává lekce o skutečné kráse a síle.

Takže, pokud máte chuť na dobrodružství, které vám připomene, že život je o víc než jen posouvání papírů na stole, vodopád Boka čeká. Ale pamatujte, s přírodou se nehraje, takže respekt a opatrnost jsou vašimi nejlepšími společníky na cestě k tomuto přírodnímu divu.

 

Vodopád BokaVodopád BokaVodopád BokaVodopád Boka

Gran Paradiso

Výstup na Gran Paradiso (4061 m n. m.) - zážitek z nejvyšší hory Itálie

Začátek expedice z vesničky Pont je jako vstup do Narnie – jen místo šatní skříně máte malé parkoviště a kemp, kde se připravujete na cestu plnou magie, dobrodružství a možná i trochy bolesti v nohou. Cesta k chatě Rifugio Vittorio Emanuele II je jako procházka parkem, když je park na úbočí hory a místo holubů tam potkáváte nadšence s podobně bláznivými plány jako máte vy.

Ale teď vážně, když se dostanete k ledovci a mačky se stanou vaší novou obuví, uvědomíte si, že tohle není žádný švih po městském parku. Ne, je to spíše jako tanec na tenkém ledu, kde jediní diváci jsou hory okolo vás a vaše vlastní odvaha. A když dosáhnete té téměř 500 metrů vysoké ledové stěny, je to jako stát před vertikální verzí Everestu s vědomím, že jediná cesta ven je nahoru.

Dosáhnout vrcholu Gran Paradiso je jako vyhrát zlatou medaili v olympiádě života – moment, kdy si uvědomíte, že všechno to pot, strach a namáhavé tréninky stály za to. Výhled z vrcholu je jako otevření dveří do světa, kde se sníh a led snoubí s oblohou tak modrou, že by mohla udělat závist i nejčistšímu oceánu.

A sestup? Ten je jako opilý tanec zpět do reality, kde každý krok může znamenat buď triumfální krok zpět k civilizaci, nebo sklouznutí zpět do náruče hor. Ale až se vrátíte do Pontu, s pocitem vítězství v srdci a možná i pár modřinami jako suvenýry, uvědomíte si, že jste právě napsali jeden z nejlepších příběhů vašeho života.

Takže ano, výstup na Gran Paradiso může být vyzváním, ale je to také příběh o dobytí, o odvaze postavit se tváří v tvář přírodním obřům a říct: "Hej, já to zvládl!" A na konci dne, ať už v kempu s pivem v ruce nebo doma s pizzou na talíři, budete vědět, že to bylo všechno stojí za to.